Výstavy

Sochařský park a současné umění na zámku Bechyně

Zámek Bechyně je přední česká kulturní památka ze šestnáctého století. Díky svému charakteru a kultivovanému prostředí zasazenému v malebné krajině je ideálním místem k setkávání a diskuzím o kulturním dědictví, jeho významu a nejnovějším rozvoji. Proto jsme v roce 2021 iniciovali novou tradici, která vytváří příležitost pro profesionální, kritický a tvůrčí dialog a využívá přitom decentralizované pozice lokality.

Naším dlouhodobým cílem je proměnit zámek Bechyně v kulturní destinaci mezinárodní výměny na poli současného umění a jeho diskurzu. Každoroční program představí výstavy současného umění a sochařský park, jež vznikají ve spolupráci s významnými galerijními institucemi. Tematická sympozia a krátkodobé rezidence vytvoří prostor k setkávání nezávislých kurátorů, umělců, galeristů a zástupců kulturních institucí, široká veřejnost pak bude mít příležitost zhlédnout díla předních zahraničních i českých umělců. Chceme tak nabízet kulturní a umělecký program v jižních Čechách a zároveň přemýšlet a pracovat v kontextu přesahujícím hranice regionu.

2023

Letošní výstavní sezóna, která bude zahájena 3. června a potrvá do konce září, vzniká ve spolupráci s kurátorkou Lucií Drdovou a přední světovou výstavní institucí Galleria Continua s excelentním portfoliem významných jmen současné výtvarné scény. Výstavní koncepce nadcházejícího ročníku sochařského parku a výstav současného umění v historické budově sýpky akcentuje témata propojující umění s realitou současného světa. Ve světle zásadních společensko-politických událostí loňského i letošního roku bude nahlížet otázky lidské existence a integrity, lidských práv, a především svobody v mnoha aspektech tohoto slova.

Kurátorský výběr umělců a umělkyň prozkoumá bohaté vztahy mezi uměním a politikou a zaměří se na díla, která jsou inovativní i politicky výmluvná. Tematická koncepce reflektuje nejisté aspekty naší současné existence, včetně ohrožení zásadních tradic, institucí či vztahů. Umění neuplatňuje svou sílu v oblasti politiky a nedokáže zamezit růstu nedemokratických hnutí či tendencí. Přesto nás však umělecké výpovědi mohou navigovat a sloužit jako nepřímí průvodci naším životem a uchopením světa.

Jedinečná umělecká praxe vybraných umělců a umělkyň, k nimž patří čínsko-francouzský sochař Chen Zhen (1955–2000), bulharský konceptuální umělec Nedko Solakov (*1957), italské umělecké duo Ornaghi & Prestinari (Valentina Ornaghi *1986 a Claudio Prestinari *1984, kteří působí společně od roku 2009), brazilská sochařka Ana Maria Tavares (*1985), ukrajinská umělkyně Zhanna Kadyrova (*1981) a zástupci místní scény, jako je přední osobnost současného českého umění Jiří Kovanda (*1953) či sochaři Krištof Kintera (*1973), Matěj Frank (*1989) a Tereza Štětinová (*1987), se točí kolem témat, jako je národní identita, překračování hranic, mapování, mobilita, státnost, ekonomická migrace či politické a kulturní odcizení. Ve svých dílech vystihují obecný přístup k umělecké tvorbě i vlastní pojetí společenské funkce umění, která se pohybuje mezi požitkem a kritickým myšlením.

Ústředním dílem sochařského parku je skulptura nazvaná Back to Fullness, Face to Emptiness čínsko-francouzského umělce Chen Zhena vystavená na Biennale Arte 2009 v Benátkách. Ve středu kovové koule symbolizující svět (plnost), kolem níž jsou umístěné židle z různých zemí, svítí červeně neonový čínský text jmenující lidská práva. Pouze tato práva, spolu s čistým svědomím (prázdnotou), mohou vést k nadějné a pokojné budoucnosti.

V budově zámecké sýpky bude uvedena exkluzivní spolupráce dvou předních umělců, brilantních komentátorů světa kolem nás, ať již doslovně v břitkých a vtipných příbězích, či naopak nepatrných, avšak chytrých konceptuálních intervencích, Nedko Solakova a Jiřího Kovandy. Pod názvem Together se představí autorskými instalacemi, do kterých si však vzájemně intervenují.

Partner projektu

Galleria Continua je výstavní instituce, kterou založili tři galeristé Mario Cristiani, Lorenzo Fiaschi a Maurizio Rigillo v italském San Gimignanu v roce 1990. Původním záměrem bylo propojit současné umění s bohatým historickým dědictvím Toskánska a jeho krajinou. Během svého třicetiletého působení kromě profesionálního zprostředkování děl světových umělců iniciovali celou řadu projektů s partnery z regionu i celé Itálie. V roce 2004 otevřeli další galerii v Pekingu, následovaly galerie v Les Moulins (2007), Havaně (2015), Římě, Sao Paulu a Paříži (2020). Galerijní portfolio čítá přes osmdesát jmen, k nimž se řadí britští sochaři Antony Gormley a Anish Kapoor, konceptuální umělci Nedko Solakov a Daniel Buren, tvůrčí duo Ilya a Emilia Kabak či Ai Weiwei. Díky svému působení v nejrůznějších částech světa se jim podařilo ke spolupráci přizvat i významné umělce z příslušných regionů.

Tým

Nicole Stava vede rodinnou firmu Panství Bechyně spolu se sestrou Silvií. Hlavní činností společnosti je lesnictví a prodej dřeva z rodinných lesů o rozloze 4942 hektarů. Klenotem rodinného panství je rozsáhlý renesanční zámek s osmi přilehlými budovami, které nabízejí téměř 5000 metrů čtverečních výstavních prostor. Od roku 1998 Nicole pomáhala rozvíjet a pořádat letní výstavy v zámecké sýpce, tehdejšího Muzea Vladimíra Preclíka, jež se následně proměnilo v nezávislý umělecký prostor s vlastním výstavním programem. Nicole studovala politiku a společenské vědy v Praze a Ženevě a získala magisterský titul v oboru kulturního a kreativního průmyslu na londýnské King’s College. Již za studií zahájila svou profesní kariéru na trhu s uměním. Deset let působila jako seniorní konzultantka pro rozvoj obchodu ve společnosti Christie, Manson and Woods Ltd. v Praze, Vídni a Londýně. Od roku 2009 spravuje rodinné sbírky umění starých mistrů, klasického moderního umění, současného umění a nábytku v Bechyni a Curychu.

Lucie Drdová je historička umění, galeristka, kurátorka a autorka. Ve své profesi propojuje akademické vzdělání ze Semináře dějin umění Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity užitého umění ve Vídni s odbornou zkušeností z evropských výstavních institucí, jako je Muzeum moderního umění nadace Ludwig ve Vídni či Akademie výtvarných umění v Praze. V nedávné době připravila mj. výstavu Ronyho Plesla Stromy rostou z nebe, která se stala součástí oficiálního programu Biennale Arte 2022 v sekci Collateral Events. Je také zodpovědná za mezinárodní galerijní kooperaci a kurátorskou koncepci výstav současného umění a sochařského parku pro zámek Bechyně v jižních Čechách. Na základě zkušenosti s vedením privátní garie v Berlíně založila v roce 2012 Lucie Drdova Gallery se zaměřením na současné umění s pobočkami v Praze a Bruselu. Iniciuje také nekomerční výstavní projekty s partnery a profesionály na české i mezinárodní scéně. Spoluzaložila Alianci galerií současného umění a iniciativu SUMO Prague, jejímž cílem je rozšiřovat povědomí o činnosti českých galerií a posílení mezinárodní přítomnosti českých výtvarných umělců. Vydává publikace a katalogy, píše pro noviny a časopisy a přednáší. Je spoluautorkou několika studií o stavu a podpoře umělecké scény a galerijní praxe pro významné české instituce, jako je Ministerstvo kultury České republiky.

Uplynulé řočníky

2022

Ročník 2022 sochařského parku představil mezinárodně uznávané umělce a umělkyně z oblasti současného sochařství a instalace. Jejich díla jsou zastoupena v předních světových galeriích a výstavních institucích, v českém prostředí však mnozí z nich představili svá díla vůbec poprvé. Výstavní koncepce, která vznikla ve spolupráci s přední berlínskou Galerie König a galeristkou Lucií Drdovou, představila úspěšné duo Elmgreen & Dragset a další tvůrce, jako je Alicja Kwade, Bosco Sodi, Erwin Wurm, Claudia Comte, Jeppe Hein či David Zink Yi.

Vystavující umělci

Umělecká dvojice Michael Elmgreen (*1961, Dánsko) a Ingar Dragset (*1969, Norsko) spolupracuje od roku 1995. Jejich tvorba tematizuje otázky identity. Prostřednictvím objektů, instalací a performance, které zasazují do nových kontextů, zkoumají otázky sociálních, kulturních a politických struktur. Emlgreen & Dragset jsou zastoupeni několika světovými privátními galeristy. V současné době se představují ambiciózní výstavou v milánské Fondazione Prada, která odkazuje k proměně lidského těla a jeho vnímání. 

Elmgreen & Dragset vystavovali v řadě institucí včetně EMMA – Espoo Museum of Modern Art, Espoo (2020); The Nasher Sculpture Center, Dallas (2019–2020); The Whitechapel Gallery, Londýn (2018–2019); Tel Aviv Museum of Art (2016); UCCA, Peking (2016); PLATEAU, Samsung Museum of Art, Soul (2015); Astrup Fearnley Museet, Oslo (2014); Victoria and Albert Museum, Londýn (2013–2014); Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam (2011); ZKM Museum of Modern Art, Karlsruhe (2010); Museo de Arte Contemporáneo de Castilla y León (2009); Serpentine Gallery, Londýn (2006); Tate Modern, Londýn (2004) a Kunsthalle Zürich (2001). Dvojice byla vybrána mezi finalisty prestižní Hugo Boss Prize, Guggenheim Museum, New York (2000) a vyhrála Cenu Národní galerie, Hamburger Bahnhof, Berlín (2002). 

Mexický umělec Bosco Sodi (*1970) je světově proslulý především svými živými plátny s bohatou ba- revnou paletou a výjimečnou haptickou kvalitou. Pracuje s čistými přírodními materiály, které se v jedi- nečném gestu vyjevují na povrchu. Navzdory práci s matérií je Sodiho přístup konceptuální a spojený s tématy lidské paměti či bohatosti symbolů. Aktuálně se Sodi představuje rozsáhlou výstavou v Palazzo Vedrami Grimani, jež je součástí Biennale Arte 2022 v Benátkách. Sodi již vystavoval v řadě světových institucí, jako je Nasher Sculpture Center, Dallas (2021), The Philips Collection, Washington, D.C. (2021) nebo Royal Society of Sculptors, Londýn, UK (2019). Je zastupován galeriemi Kasmin a Axel Vervoordt. 

Claudia Comte (*1983) tvoří velkoformátové multimediální instalace, které mají svůj předobraz v pozorování přírody a její neustálé proměně. Švýcarská umělkyně využívá nových technologií, aby abstrahované a biomorfní tvary transformovala do optických sekvencí a nekonečných grafických vzorců. Jejich obsahem jsou hlubší úvahy o klimatických změnách, ekologii a globálním znečištění. Comte představila rozsáhlou výstavu v turínském muzeu Castello di Rivoli (2019–2021) a v Museo Nacional Thyssen-Bornemisza v Madridu (2021). Vedle galerie König zastupuje mladou umělkyni také Gladstone Gallery. 

Původem peruánský umělec David Zink Yi (*1973) v raném věku přesídlil do Berlína, kde nadále žije a tvoří. Jeho práce jsou kritickou referencí akcí, které tematizují lidskou identitu a její proměny, stejně jako podoby exprese. Většina z nich má podobu performance jako vaření, přednes, tanec či texty. Umělcova multidisciplinární praxe zahrnuje média filmu, fotografie nebo sochy. V letošním roce je jeho tvorba k vidění v londýnské Hayward Gallery. V předchozích letech
se účastnil Liverpool Biennial (2021) a vystavoval v Kunstmuseum Bonn (2021), Hamburger Bahnhof, Berlín (2021), frank- furtské Schrin Kunsthalle (2019) nebo vídeňském Belvederu (2018). Zink Yi je zastupován jednou z nejvýznamnějších galerií Hauser & Wirth. 

Dán Jeppe Hein (*1974) je znám svou experimentální a interaktivní tvorbou, kdy spojuje sochařské, architektonické a technické momenty. Charakteristická je pro něj pomyslná jednoduchost a také humor. Vychází z tradice minimalismu a konceptuálního umění 20. století. Hein v letošním roce vystavuje v Moderna Museet, Stockholm (2022). Jeho tvorba byla představena mj. v německém Kunst- museum Wolfburg (2015) nebo Centre Georges Pompidou v Paříži (2005). Instalace ve veřejném prostoru se realizovaly na benátském Biennale Arte (2019), v Brooklyn Bridge Park, New York (2015) nebo Rijksmuseum, Amsterdam (2013). 

Erwin Wurm (*1954) patří k předním rakouským umělcům. Sochy a objekty ve tvarosloví zdánlivě banálních předmětů běžné každodennosti mu umožňují prozkoumávat jak vzájemné vztahy, tak vztahy k prostoru a diváku. Wurm se dvakrát účastnil benátského Biennale Arte. Nejdříve instalací v Palazzo Cavalli-Franchetti (2011), poté reprezen- tací v Rakouském pavilonu (2017). V posledních letech měl výstavy v Taipei Fine Arts Museum (2020), Musée Cantini, Mar- seille (2019), K11 MUSEA, Hong Kong (2019), Vancouver Art Gallery (2019), Albertina Museum, Vídeň (2018), 21er Haus at the Belvedere, Vídeň (2017); Leopold Museum, Vídeň (2017) či Centro Cultural Banco do Brasil, São Paulo (2017). Je zastupován přední galerií Thaddaeus Ropac. 

Alicja Kwade (*1979), polská umělkyně dlouhodobě žijící v Berlíně se ve své tvorbě zabývá otázkami struktur naší reality a společnosti a také vnímáním času v bezprostředním, každodenním životě. Praxe Kwade využívá mnoha médií jako objekt, video nebo fotografii. V současné době vystavuje v galerii i8 Grandi v Marshallhouse, Reykjavík. Umělkyně se účastnila bienále v Helsinkách (2021), NGV Triennial (2020), Setouchi Triennale (2019), benátského bienále (2017) nebo Kochi-Muziris Biennale (2016). Vystavovala mimojiné v londýnské Hayward gallery, v Plais de Tokyo v Paříži nebo Muzeu současného umění v Tokiu. V roce 2019 vytvořila monumentální site-specific instalaci na střešní zahradu Metropolitního muzea v New Yorku. 

Partner projektu

König Galerie byla založena Johannem Königem v roce 2002 v Berlíně. V současné době disponuje portfoliem čtyř desítek mezinárodně etablovaných uměleckých jmen mladší generace. Od roku 2015 sídlí v bývalém kostele sv. Anežky, jehož brutalistní architektura vznikla v 60. letech minulého století v berlínské čtvrti Kreuzberg. Následně byly otevřeny pobočky v Londýně, Soulu a Vídni. 

2021